Řecký emporion Anchialo (5.–1. stol. př. n. l.)
Oblast byla osídlena Thráky už od doby bronzové a v 5.–4. stol. př. n. l. byl na poloostrově založen řecký emporion (obchodní středisko) Apollonie Pontiky (dnešního Sozopolu), založené osadníky z Milétu kolem roku 610 př. n. l. Jméno Anchialo (Αγχίαλος) se nejčastěji odvozuje od αγχί („blízko“) a άλς („sůl“ nebo „moře“) — tj. „u soli/moře“. Z této epochy pocházejí nejstarší stopy těžby soli odpařováním na slunci, která se v oblasti provozuje téměř bez přerušení dodnes.
Římské Anchialo (1. stol. př. n. l. – 4. stol.)
Po začlenění do Římské říše se Anchialo stalo významným přístavním městem a letoviskem římské aristokracie díky svým minerálním pramenům. Město razilo vlastní mince, stavěly se fórum, chrámy a obrovské lázně. Apoštol Ondřej navštívil město v 1. stol. a položil zde základ křesťanství.
Byzanc a středověké Bulharsko (5.–14. stol.)
Anchialos byl významným biskupstvím Byzantské říše. V roce 708 porazil chán Tervel císaře Justiniána II. v bitvě u Anchiala. Město mnohokrát měnilo příslušnost mezi Byzancí a Druhým bulharským carstvím. Dochovaly se zbytky raně byzantských bazilik a hradeb.
Osmanská epocha a národní obrození (1453–1878)
Pod osmanskou vládou zůstal Anchialos významným křesťanským a převážně řeckým centrem. Město bylo osvobozeno 27. ledna 1878, ale v červenci 1906 velká jeho část vyhořela při protiřeckých nepokojích a tisíce místních Řeků se vystěhovaly a založily Nea Anchialos v Thesálii. Z tohoto období pochází klášter „Sv. Jiří“ (1856) — jeden z mála nepřetržitě činných na Černomoří.
Současné Pomorie (1878 — dnes)
Po Osvobození v roce 1878 se Anchialos ocitl v hranicích Východní Rumelie a v roce 1885 — v Bulharském knížectví. V roce 1934 bylo město přejmenováno na Pomorie. První zařízení pro léčbu bahnem v zemi otevřelo právě zde už v roce 1902, díky výzkumům dr. Petara Stojanova o limanovém bahně; ve 20. stol. se město etablovalo jako přední balneologické letovisko.